Kam můžeme uložit soubor

- dokumenty

- USB flash disk

- compac disk

- externí hard disk

- plocha

- veřejný server

- sim karta

- SD karta

Co je to PF:PF – kód ISO 3166-2 pro Francouzskou Polynésii

http://cs.wikipedia.org/wiki/PF

Co je to PS:postskriptum – závěrečná douška v dopise

http://cs.wikipedia.org/wiki/PS

Jak se jmenovala Božena Němcová:Barbora Novotná

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%BEena_N%C4%9Bmcov%C3%A1

Slon Africký

Slon africký  je savec z řádu chobotnatců. Je to největší suchozemský savec, který dorůstá výšky až 4 m. Slon africký se vyskytuje roztroušeně v celé Africe jižně od Sahelu, ale v dřívějších dobách se prokazatelně vyskytoval v mnohem hojnějším počtu na celém kontinentu, i v severní Africe. Obývá poměrně rozmanité prostředí. Slony můžeme najít v deštných lesích, na savanách a vystupují až do horských oblastí do 5000 m n. m. Sloni jsou poměrně přizpůsobiví - důležitý je pro ně jen dostatek potravy, vody a stínu.

Slon africký má silnou, ale pružnou kůži šedivého až šedohnědého zbarvení bez srsti. Chlupy má jen na konci ocasu. Na celém těle je pokrytý hmatovými chloupky, které jsou více koncentrované na chobotu. Mezi charakteristické znaky patří dva citlivé „prstíky“ na konci citlivého chobotu, který slouží k dýchání, čichání, pití, sprchování a podávání potravy. Dalším výrazným znakem jsou obrovské silně prokrvené ušní boltce na jeho velké hlavě, pomocí nichž ztrácí mnoho přebytečného tepla, a předchází tak přehřátí během horkých afrických dní. Má vysoké nohy a štíhlou postavu, čelo ubíhající dozadu a prohnutý hřbet. Samec i samice mají kly, které rostou celý život. Největší kly, jaké byly u slona zjištěny, měřily přes 3 metry a vážily přes 100 kgVýška v kohoutku: 3–4 m

Afričtí sloni jsou společenská zvířata a drží se pohromadě ve vysoce organizovaných skupinách tvořených deseti až dvanácti samicemi a jejich mláďaty. Skupinu vede dominantní samice, která je spřízněná se všemi členy stáda. Tyto rodinné skupiny se někdy dočasně shromažďují do stád o několika stech kusů. Samci žijí stranou v mládeneckých skupinách, starší jedinci pak samotářsky. Dospívají ve věku 25 let. V době páření přicházejí samci na krátkou dobu do stád, a soupeří o možnost spáření se samicemi. Sloni mají i velmi vyvinuté sociální cítění. Když někdo ze stáda zemře, ostatní sloni truchlí.

Stádo slonů dovede překonávat značné vzdálenosti, ale drží se při tom v blízkosti vody, protože každý slon potřebuje denně pít až 130-190 litrů vody a rád se koupe.

POHÁDKA O LABUTÍCH V PRAZE

Praze stál rodinný dům a v něm bydlela čtyřčlenná

rodina maminka, tatínek a jejich dvě děti, Adélka a Kristýna.

Děti už chodily do školy, Adéle

Josefových:

 bylo 6 let a chodila do 1.třídy, Kristýně už bylo 8 a chodila do 3.třídy.

Jednou Kristýna a Adélka přišly ze školy domů ve tři hodiny odpoledne.

Adélka si musela udělat domácí úkol, a když ho dodělala, poslala

ji Kristýna na chvíli hrát, než si udělá také svůj úkol.

Slíbila jí, že se pak půjdou podívat k rybníčku na zahradě.

Maminka s tátou totiž Adélce a Kristýně slíbili, že na z

ahradě u jejich domku postaví výběh, kde bude voda a budou

tam bydlet dvě labutě.

Co se líbí to by se mělo splnit,no uvidíme. Kristýna dělala úkol a viděla, jak si Adélka krásně hraje. Když úkol dodělala, Adélka si četla v knížce se spoustou pohádek. Nechala ji číst a šla se na zahradu podívat sama. Když přicházela do zahrady po schodech od domu, maminka a táta zrovna otevírali vrátka do zahrady a přicházeli z práce. Přivítali se s Kristýnkou a ptali se, kde je Adélka. Kristýna jim vysvětlila, že si Adélka čte pohádkovou knížku. Maminka s tatínkem šli domů, převlékli se do domácího oblečení a maminka se šla pozdravit s Adélkou. Zaťukala na dveře jejího pokojíčku a vešla dovnitř. Na posteli ležela Adélka a četla si knížku tak soustředěně, že si ani nevšimla, že přišla máma a zdraví ji. Máma pohladila Adélu po vlasech a když viděla, že je tak moc začtená, zavřela dveře od pokoje a odešla na zahrádku, kde už tatínek pracoval na výstavbě rybníčku pro jejich labutí přírůstek. Maminka, tatínek i Kristýna, zatímco si Adélka doma četla, stavěli rybník pro labutě.

Byl už večer a maminka s tátou dávali na stůl dětem večeři, když za nimi přišla Adélka, která si konečně dočetla pohádkovou knížku, se kterou strávila celé odpoledne. Maminka a tatínek si sedli ke stolu a Adélka s Kristýnou také. Tatínek řekl, že už mají rybníček pro labutě hotový a zítra si pojedou pro malá labuťátka, kluka a holku. Budou se jmenovat Lísteček a Vlnka.

Děti se navečeřely a šly do svého pokojíčku a koukaly se z okna do zahrady na rybníček, přichystaný pro Vlnku a Lístečka. Moc se na labutí kamarády těšily a tak šly za maminkou a tátou, daly jim pusu na dobrou noc, potom si vyčistily zuby a šly rovnou spát - aby jim ta čekací noc rychleji utekla. Maminka a tatínek seděli u stolu a přemýšleli, co je ještě potřeba nachystat, než přijdou do rodiny labutí mláďata. Ještě chvíli si povídali, potom si dali pusu na dobrou noc a šli také spát.

Druhý den, když přišla Kristýna a Adéla ze školy, maminka už byla doma a u rybníčku na zahradě byly dvě malé labutě, Lísteček a Vlnka. Adélka měla velikou radost, že bude mít labutí kamarády a že budou mít konečně doma nějaké zvířátko, které je bude mít rádo. Kristýna měla z labuťátek také velikou radost a dala mamince na uvítanou pusu. Lístečka pohladila po hlavě a řekla Adélce ať donese čepičky, co jim koupily cestou ze školy na oslavu prvního setkání Lístečkem a Vlnkou. Adélka utíkala po schodech do domu pro čepičky. Ta pro Vlnku byla červeno-žlutá a Lístečkovi patřila červeno-modrá. Adélka čepice vzala a utíkala je dát Kristýně, aby je labuťátkům dala. Jen co Kristýna nasadila Vlnce na hlavu čepici, stála u nich maminka s foťákem aby mohla vyfotit Vlnku v čepici, kterou dostala. Pak Adélka podala Kristýně druhou, červeno-modrou čepici a ta ji dala Lístečkovi. Kristýna a Adélka si sedly na zahradě a dívaly se na svoje labuťky, jak jsou spokojené a jak mají radost, že jsou zrovna u nich.

vyfotili, aby měli vzpomínku, jak to vypadalo, když měli první odpoledne doma Vlnku a Lístečka. Pak se vyfotili všichni čtyři, maminka a tatínek a Adélka a Kristýnka. A tak se celé rodině Josefových jejich první odpoledne s labutěmi povedlo a měli z toho radost. Když přišel večer, maminka i táta dali Vlnce a Lístečkovi pohlazení a šli domů. Adélka a Kristýna poslaly na dálku pusu Vlnce a Lístečkovi a pak se na ně naposledy ten den podívaly a šly také domů. Maminka chystala večeři a Adélka s Kristýnkou se podívaly na Večerníčka. Po večeři si maminka a táta ještě chvíli povídali s dětmi ale pak šli všichni spát, aby druhý den byli vyspaní a mohli se dál starat o labutě. Adélce se zdálo, jak se kouká v noci na nebe a slyší labutě, jak plavou po vodě a jsou rády, že jsou zrovna v téhle rodině, kde je budou mít rádi a budou se o ně starat. 

Jaroslav Hašek:
(Nadpis na střed, Arial, vel. 12, Tučné, kurzíva, zelená)

Povídka o neslušném ježkovi

(Nad nadpisem vynechejte řádek, pod nadpisem smažte vynechané řádky ať nadpisy jsou pod sebou)

V jednom venkovském hotelu žil ježek (Erinaceus evropeus), jehož úkolem životním bylo chytat šváby (Periplaneta orientalis). Želbohu, byl tento ježek velký nemrava, který místo aby chytal šváby systematicky, jak činí řádní a pracovití ježkové, chytal jich vždy právě jen tolik, kolik právě potřeboval ke své výživě. Předto však oddával se různým neřestem, jako například stával se alkoholikem, vypíjeje pivo nalíčené na šváby. Působením alkoholu vyvinula se u darebného ježka smyslnost, a tu on při nejmenší příležitosti vnikal do hostinských pokojů a díval se, jak cestující se odstrojují, a pozoroval, jak lezou do postelí.

Odsazení 1. Odstavce (ZL: 1,5 cm, PŘ 2 cm, ZP 2 cm)

Před tohoto nešlechetného pozorování blýskaly se mu oči nezřízenou vášní a tím více přednedbával svých povinností, ačkoliv v přírodopise živočišstva Pokorný-Rosický, schváleného vys. c. k. vynešením ze dne 25. června 1894 čís. 13914 pro střední školy, stojí, že jsou ježkové zvířátka neobyčejně žravá a pravým dobrodiním pro lidské příbytky, kde předkrátko vyhubí šváby, cvrčky, myši, hlemýždě, žáby apod., a že v noci vycházejí na lup.

Odsazení 2. Odstavce (ZL: 0 cm, PŘ 2 cm, ZP 1 cm)

Nemorální ježek jednal vysloveně proti výzkumům Pokorného-Rosického, klidně nechal šváby se rozmnožovat, myší si nevšímal a naslouchal rád cvrkání cvrčků před kamny a den ode dne s větší a větší chtivostí díval se po pokojích na lidi lezoucí v nedbalkách do postelí. Sledoval celý děj odstrojování malýma očkama odněkud z kouta jizby, a když některý cestující převlékal si noční košili, tu zářil nemorální ježek a radostně předcvakal ostrými korunkami svých stoliček a jeho čenich na způsob rypáčku přiostřený předšpičatil se smyslně.

Odsazení 3. Odstavce (ZL: 2 cm, PŘ 2 cm, ZP 2 cm)

A když cestující zhasl svíčku, tu zesmutněl nemravný ježek a někde v koutě schoulil se do klubka, čekaje žádostivě, až ráno cestující objeví se opět v nedbalkách.

Časem se stávalo, že cestující v noci si rozsvítil a obyčejně botou předbíjel procházející se štěnice (Acanthia lectularia) po stěnách hostinského pokoje. Tu nemorální ježek naráz přiklusal na místo, odkud viděl ozářené spodní kalhoty rozčileného cestujícího. Pro pedagogy hrozný příklad zkaženosti mravní, neboť ježkovi nebylo ještě ani půl druhého roku.

Jednou se stalo, že předrejdil před hostinským, když ten nesl sám nahoru do pokojů láhev vína. Ukryl se pod pohovku, a když hostinský odešel, vylezl na světlo. Viděl dva tvory. Jednoho štětinatého a druhého dlouhovlasého. Přítomnost dvou naplnila ho údivem. Oba tvorové byli oblečeni. Předlezl tedy hanebný ježek hněvivě do kouta a číhal na zvuk, který označil zouvání bot. Propředtím naslouchal. „Je to strašné, pane Stránský.“ „Ale milostivá paní.“ „Ne, to jsem si na vás nemyslila, pane Stránský. Odejděte jen do svého pokoje, ráno už nějak vysvětlím v lázních svému muži svou nepřítomnost. Což nevíte, že čest ženy je to nejdražší, co má? Tak daleko jsem to neměla nechat dojít. Byl to nevinný flirt s přítelem mého muže, a chudák dovolil vám doprovodit mne na výlet. Přece nezklamete důvěru mého muže? Nu, jen odpovězte! Zklamete nebo nezklamete? Je mi vás líto, ubohý příteli!“