sobota 12. prosince 2015
pátek 11. prosince 2015
úterý 17. listopadu 2015
Slon
Africký
Slon africký je savec z řádu chobotnatců. Je
to největší suchozemský savec, který dorůstá výšky až 4 m. Slon
africký se vyskytuje roztroušeně v celé Africe jižně
od Sahelu, ale v dřívějších dobách se prokazatelně
vyskytoval v mnohem hojnějším počtu na celém kontinentu, i v severní Africe.
Obývá poměrně rozmanité prostředí. Slony můžeme najít v deštných
lesích, na savanách a
vystupují až do horských oblastí do 5000 m n. m. Sloni jsou poměrně
přizpůsobiví - důležitý je pro ně jen dostatek potravy, vody a stínu.
Slon africký má silnou, ale pružnou kůži
šedivého až šedohnědého zbarvení bez srsti. Chlupy má jen na konci ocasu. Na
celém těle je pokrytý hmatovými chloupky, které jsou více koncentrované na
chobotu. Mezi charakteristické znaky patří dva citlivé „prstíky“ na konci
citlivého chobotu, který slouží k dýchání,
čichání, pití, sprchování a podávání potravy. Dalším výrazným znakem jsou
obrovské silně prokrvené ušní boltce na
jeho velké hlavě, pomocí nichž ztrácí mnoho přebytečného tepla, a předchází tak
přehřátí během horkých afrických dní. Má vysoké nohy a štíhlou postavu, čelo
ubíhající dozadu a prohnutý hřbet. Samec i samice mají kly, které rostou celý život. Největší kly,
jaké byly u slona zjištěny, měřily přes 3 metry a vážily přes 100 kgVýška v kohoutku: 3–4
m
Afričtí sloni jsou společenská zvířata a
drží se pohromadě ve vysoce organizovaných skupinách tvořených deseti až
dvanácti samicemi a jejich mláďaty. Skupinu vede dominantní samice, která je
spřízněná se všemi členy stáda. Tyto rodinné skupiny se někdy dočasně
shromažďují do stád o několika stech kusů. Samci žijí stranou v mládeneckých
skupinách, starší jedinci pak samotářsky. Dospívají ve věku 25 let. V době
páření přicházejí samci na krátkou dobu do stád, a soupeří o možnost spáření se
samicemi. Sloni mají i velmi vyvinuté sociální cítění. Když někdo ze stáda
zemře, ostatní sloni truchlí.
Stádo slonů dovede překonávat značné vzdálenosti, ale drží se
při tom v blízkosti vody, protože každý slon potřebuje denně pít až 130-190
litrů vody a rád se koupe.
POHÁDKA
O LABUTÍCH V PRAZE
Praze stál rodinný dům a v něm bydlela čtyřčlenná
rodina maminka, tatínek a jejich dvě děti, Adélka a Kristýna.
Děti už chodily do školy, Adéle
Josefových:
bylo 6 let a chodila do
1.třídy, Kristýně už bylo 8 a chodila do 3.třídy.
Jednou Kristýna a Adélka přišly ze školy domů ve tři hodiny
odpoledne.
Adélka si musela udělat domácí úkol, a když ho dodělala, poslala
ji Kristýna na chvíli hrát, než si udělá také svůj úkol.
Slíbila jí, že se pak půjdou podívat k rybníčku na zahradě.
Maminka s tátou totiž Adélce a Kristýně slíbili, že na z
ahradě u jejich domku postaví výběh, kde bude voda a budou
tam bydlet dvě labutě.
Co se líbí to by se mělo splnit,no
uvidíme. Kristýna dělala úkol a viděla, jak si Adélka krásně hraje. Když
úkol dodělala, Adélka si četla v knížce se spoustou pohádek. Nechala ji číst a
šla se na zahradu podívat sama. Když přicházela do zahrady po schodech od domu,
maminka a táta zrovna otevírali vrátka do zahrady a přicházeli z práce. Přivítali
se s Kristýnkou a ptali se, kde je Adélka. Kristýna jim vysvětlila, že si
Adélka čte pohádkovou knížku. Maminka s tatínkem šli domů, převlékli se do
domácího oblečení a maminka se šla pozdravit s Adélkou. Zaťukala na dveře
jejího pokojíčku a vešla dovnitř. Na posteli ležela Adélka a četla si knížku
tak soustředěně, že si ani nevšimla, že přišla máma a zdraví ji. Máma pohladila
Adélu po vlasech a když viděla, že je tak moc začtená, zavřela dveře od pokoje
a odešla na zahrádku, kde už tatínek pracoval na výstavbě rybníčku pro jejich
labutí přírůstek. Maminka, tatínek i Kristýna, zatímco si Adélka doma četla,
stavěli rybník pro labutě.
Byl už večer a maminka s tátou dávali na stůl
dětem večeři, když za nimi přišla Adélka, která si konečně dočetla pohádkovou
knížku, se kterou strávila celé odpoledne. Maminka a tatínek si sedli ke stolu
a Adélka s Kristýnou také. Tatínek řekl, že už mají rybníček pro labutě hotový
a zítra si pojedou pro malá labuťátka, kluka a holku. Budou se jmenovat
Lísteček a Vlnka.
Děti se navečeřely a šly do svého pokojíčku a koukaly se z okna do
zahrady na rybníček, přichystaný pro Vlnku a Lístečka. Moc se na labutí
kamarády těšily a tak šly za maminkou a tátou, daly jim pusu na dobrou noc,
potom si vyčistily zuby a šly rovnou spát - aby jim ta čekací noc rychleji
utekla. Maminka a tatínek seděli u stolu a přemýšleli, co je ještě potřeba
nachystat, než přijdou do rodiny labutí mláďata. Ještě chvíli si povídali,
potom si dali pusu na dobrou noc a šli také spát.
Druhý den, když přišla Kristýna a Adéla ze školy, maminka už byla
doma a u rybníčku na zahradě byly dvě malé labutě, Lísteček a Vlnka. Adélka
měla velikou radost, že bude mít labutí kamarády a že budou mít konečně doma nějaké
zvířátko, které je bude mít rádo. Kristýna měla z labuťátek také velikou radost
a dala mamince na uvítanou pusu. Lístečka pohladila po hlavě a řekla Adélce ať
donese čepičky, co jim koupily cestou ze školy na oslavu prvního setkání
Lístečkem a Vlnkou. Adélka utíkala po schodech do domu pro čepičky. Ta pro
Vlnku byla červeno-žlutá a Lístečkovi patřila červeno-modrá. Adélka čepice
vzala a utíkala je dát Kristýně, aby je labuťátkům dala. Jen co Kristýna
nasadila Vlnce na hlavu čepici, stála u nich maminka s foťákem aby mohla
vyfotit Vlnku v čepici, kterou dostala. Pak Adélka podala Kristýně druhou,
červeno-modrou čepici a ta ji dala Lístečkovi. Kristýna a Adélka si sedly na
zahradě a dívaly se na svoje labuťky, jak jsou spokojené a jak mají radost, že jsou
zrovna u nich.
vyfotili, aby měli vzpomínku, jak to vypadalo, když měli první odpoledne
doma Vlnku a Lístečka. Pak se vyfotili všichni čtyři, maminka a tatínek a
Adélka a Kristýnka. A tak se celé rodině Josefových jejich první odpoledne s
labutěmi povedlo a měli z toho radost. Když přišel večer, maminka i táta dali
Vlnce a Lístečkovi pohlazení a šli domů. Adélka a Kristýna poslaly na dálku
pusu Vlnce a Lístečkovi a pak se na ně naposledy ten den podívaly a šly také
domů. Maminka chystala večeři a Adélka s Kristýnkou se podívaly na Večerníčka.
Po večeři si maminka a táta ještě chvíli povídali s dětmi ale pak šli všichni
spát, aby druhý den byli vyspaní a mohli se dál starat o labutě. Adélce se
zdálo, jak se kouká v noci na nebe a slyší labutě, jak plavou po vodě a jsou
rády, že jsou zrovna v téhle rodině, kde je budou mít rádi a budou se o ně
starat.
Jaroslav Hašek:
(Nadpis na střed, Arial, vel. 12, Tučné, kurzíva, zelená)
(Nadpis na střed, Arial, vel. 12, Tučné, kurzíva, zelená)
Povídka
o neslušném ježkovi
(Nad nadpisem vynechejte řádek, pod
nadpisem smažte vynechané řádky ať nadpisy jsou pod sebou)
V jednom
venkovském hotelu žil ježek (Erinaceus evropeus), jehož úkolem životním bylo
chytat šváby (Periplaneta orientalis). Želbohu, byl tento ježek velký nemrava,
který místo aby chytal šváby systematicky, jak činí řádní a pracovití ježkové,
chytal jich vždy právě jen tolik, kolik právě potřeboval ke své výživě. Předto
však oddával se různým neřestem, jako například stával se alkoholikem, vypíjeje
pivo nalíčené na šváby. Působením alkoholu vyvinula se u darebného ježka
smyslnost, a tu on při nejmenší příležitosti vnikal do hostinských pokojů a
díval se, jak cestující se odstrojují, a pozoroval, jak lezou do postelí.
Odsazení 1. Odstavce (ZL: 1,5 cm, PŘ 2
cm, ZP 2 cm)
Před tohoto
nešlechetného pozorování blýskaly se mu oči nezřízenou vášní a tím více
přednedbával svých povinností, ačkoliv v přírodopise živočišstva
Pokorný-Rosický, schváleného vys. c. k. vynešením ze dne 25. června 1894 čís.
13914 pro střední školy, stojí, že jsou ježkové zvířátka neobyčejně žravá a
pravým dobrodiním pro lidské příbytky, kde předkrátko vyhubí šváby, cvrčky, myši,
hlemýždě, žáby apod., a že v noci vycházejí na lup.
Odsazení 2. Odstavce (ZL: 0 cm, PŘ 2
cm, ZP 1 cm)
Nemorální ježek jednal
vysloveně proti výzkumům Pokorného-Rosického, klidně nechal šváby se
rozmnožovat, myší si nevšímal a naslouchal rád cvrkání cvrčků před kamny a den
ode dne s větší a větší chtivostí díval se po pokojích na lidi lezoucí v
nedbalkách do postelí. Sledoval celý děj odstrojování malýma očkama odněkud z
kouta jizby, a když některý cestující převlékal si noční košili, tu zářil
nemorální ježek a radostně předcvakal ostrými korunkami svých stoliček a jeho
čenich na způsob rypáčku přiostřený předšpičatil se smyslně.
Odsazení 3. Odstavce (ZL: 2 cm, PŘ 2
cm, ZP 2 cm)
A když cestující zhasl
svíčku, tu zesmutněl nemravný ježek a někde v koutě schoulil se do klubka,
čekaje žádostivě, až ráno cestující objeví se opět v nedbalkách.
Časem se
stávalo, že cestující v noci si rozsvítil a obyčejně botou předbíjel
procházející se štěnice (Acanthia lectularia) po stěnách hostinského pokoje. Tu
nemorální ježek naráz přiklusal na místo, odkud viděl ozářené spodní kalhoty
rozčileného cestujícího. Pro pedagogy hrozný příklad zkaženosti mravní, neboť
ježkovi nebylo ještě ani půl druhého roku.
Jednou se
stalo, že předrejdil před hostinským, když ten nesl sám nahoru do pokojů láhev
vína. Ukryl se pod pohovku, a když hostinský odešel, vylezl na světlo. Viděl
dva tvory. Jednoho štětinatého a druhého dlouhovlasého. Přítomnost dvou
naplnila ho údivem. Oba tvorové byli oblečeni. Předlezl tedy hanebný ježek
hněvivě do kouta a číhal na zvuk, který označil zouvání bot. Propředtím
naslouchal. „Je to strašné, pane Stránský.“ „Ale milostivá paní.“ „Ne, to jsem
si na vás nemyslila, pane Stránský. Odejděte jen do svého pokoje, ráno už nějak
vysvětlím v lázních svému muži svou nepřítomnost. Což nevíte, že čest ženy je
to nejdražší, co má? Tak daleko jsem to neměla nechat dojít. Byl to nevinný
flirt s přítelem mého muže, a chudák dovolil vám doprovodit mne na výlet. Přece
nezklamete důvěru mého muže? Nu, jen odpovězte! Zklamete nebo nezklamete? Je mi
vás líto, ubohý příteli!“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)